Má Bela mí,
to je dítě i dáma i holka a nemám jí.
Má Bela mí, to je únava, snů, javů,
něco prchla mi.
Odjela ráno, Rejna Miláno,
někdo říká, někdo ze svýže,
odjela níže a já píkám.
Neboj mi zpívat,
prostě se dívat a pak jít spát,
mám vela mý,
já už mám tě rád.
Plnobláznů, plnobláznů, šeptáš je nám slova
zdobená. Prvobláznů,
prvobláznů,
netuší, co žena zna mená,
ne tuší, co žena
zna me ná.
Má Béla mí,
to je louka a léto
a holka co za hlamy.
Má Béla mí, to je dů kaz,
láska kdy vůbec našla mi.
Řekli mi záhy, mali ti zdráhy,
že je povšem,
že je laň ně kam,
že marně čekám, ano ovšem.
Teď nesu tíhu,
že je lakihu a pak jdu spát,
mám vela mý, já už mám tě rád.
Plno blázů, pl no blázů,
říká, že jsou srdce zlovená.
By lo blázu, bylo blázu,
netuší, co to dál znamená,
ne tu ší,
co to dál zna mená.
Má Bela mý,
to je dítě i dáma i holka nemámý.
Mabela mi, to je únava stohy
a vůně co prchlany.
Odjela ráno, rejna miláno,
někdo říká, někdo zas ví,
že odjela níže a já pykám.
Neboť mi zbývá, dosti se dívat
a pak jít spát.
Mabela mi, já už mám tě rád,
Mabela mi, já už mám tě rád,
Mabela mi, já už mám tě rád.